Vždycky mě bavila technika. A abych vám přiznala, tak já jsem si vždycky myslela, že technicky umí přemýšlet opravdu každý člověk. Jenomže jsem se opravdu škaredě spletla. Taky jsem bych chtěla pracovat v nějaké továrně, kde se pracuje se strojit. A když jsem se s tímto svěřila své mámě, tak jenom kroutila hlavou. Moje máma se mě stále ptala, proč chci vůbec pracovat v takové práci, která je spíše pro muže. Já jsem své mámě odpověděla, že přeci samozřejmě budu dělat práci takovou, která mě baví a která mi dává smysl. Já přece nechci chodit do práce, která mě nebaví a do které chodím potom z povinnosti. A práce z povinnosti by mě nebavila.
Proto jsem si řekla, že nejlepší bude, když se samozřejmě rozhodnu sama. Jenomže moje máma je taková, že chce každému radit. A to hlavně tak, aby bylo po máminým. Moje máma totiž nebyla zvyklá na to, když mámě někdo odporuje a třeba s ní i nesouhlasí. A já jsem právě nechtěla dělat takovou práci, kterou mi máma domluvila. Moje máma mi místo technické práce domluvila takovou práci, že budu prý uklízečka. Cože, já a uklízečka? Mě by tohle opravdu nebavilo. Já jsem už měla sice domluvenou práci v technickém odvětví, což se mámě nelíbilo, ale mě to bylo úplně jedno.
Mojí mámě jsem jednoduše vysvětlila, že jsem technicky založený člověk a že mě to baví a že mě baví taky manuální práce. Moje máma se na mě asi čtyři dny anebo pět dní zlobila, ale potom mi tedy dala za pravdu, protože ji k tomu donutil i můj otec. A potom se mi taky máma omluvila za to, že mám vlastně pravdu, že každý člověk má samozřejmě dělat takovou práci, která ho nejenom uživí, ale taky hlavně baví. A mě baví technika, tak jsem si taky vybrala technický obor a basta. A opravdu je mnoho lidí co, chce pracovat takové v práci, která ho hlavně baví, někdy se nehledí ani na výši příjmu.