Už od mala jsem milovala čtení knih a chtěla pracovat v knihovně. Myslela jsem si, že je to pohodová a příjemná práce. Když jsem si ovšem zjistila platové podmínky, které v knihovnách panují, rozhodla jsem se to zkusit v knihkupectví, kde je ohodnocení práce alespoň o něco lepší.
Práce mezi knihami
Jenže už první den mi došlo, že i když jsou knihy všude, kam se podívám, nejedná se tak docela o práci s knihami. Knihy člověk eviduje v počítači, naskladňuje, kontroluje, přerovnává, vystavuje, prodává, ale určitě si je nečte.
Administrativa, kam se člověk podívá
Ano, práce v knihkupectví je spíše práce na počítači. To samé platí o práci v knihovnách. Většinu dne zaměstnanci procházejí databáze, rovnají sklady, evidují výpůjčky či objednávky. Když potom mají možnost konečně se na nějakou knihu zaměřit, obvykle není čas na víc než na přečtení anotace na zadní straně.
Času na čtení je málo, knih moc
Každý týden vycházejí desítky až stovky nových titulů. Alespoň o těch nejprodávanějších musí mít každý knihovník či knihkupec pojem. Jenže nedají se všechny přečíst, to by člověk nemohl dělat nic jiného. I přesto všechny knihy musíte znát. Znát autora, nakladatelství, žánr i rok vydání. Potom je také nutné, abyste věděli, jak se autoři a názvy knih vyslovují. Když totiž někdo přijde s prosbou na konkrétní titul, hlavně u anglických či severských jmen autorů bude těžké se dopátrat.
Když vás čtení omrzí
Po několika letech práce v knihovně či knihkupectví je člověk knihami přesycený podobně jako knižní trh. Knihy vám začínají splývat do sebe, příběhy se opakují, čtení už není, co bývalo. Nejen že se vám už nechce číst v práci, nebude vás to bavit ani doma. Na dovolenou potom budete mít dilema, jakou z těch mnoha knih, které máte všechny již několik měsíců rozečtené, si přibalit. Ale možná vás práce v knihovně nebo knihkupectví namotivuje k napsání vlastní knihy. Pokud tedy chcete jednou skončit jako spisovatel, ve vaší kariéře to může být vhodný krok.
