Existují mezi námi, potkáváme je třeba denně, přesto o nich nevíme. Pěstouni na přechodnou dobu. Jsou to lidé s velkým srdcem. Lidé, kteří se starají o malého človíčka zpravidla od jeho narození po dobu celého jednoho roku. Alespoň je takto postaven zákon o sociálně právní ochraně dětí, který říká, že přechodná péče může trvat maximálně po dobu jednoho roku. Pěstounem na přechodnou dobu se nemůže stát každý. Pěstouni, aby byli zařazeni do registru pěstounů, musí splňovat spoustu podmínek, jsou odborně proškolováni, procházejí supervizemi.
Musejí být naprosto duševně vyzrálí. Musejí být totiž připraveni na to, že soudem svěřené dítě po určitém čase stráveném v jejich rodině předají buď zpět vlastním rodičům dítěte anebo dále do pěstounské rodiny. Jak je možné, že dítě může „cestovat“ od svých vlastních rodičů do péče na přechodnou pěstounskou péči a zpět k rodičům? Bývá to v případech, kdy se rodiče nemohou o dítě starat z důvodu např. dlouhodobých zdravotních problémů, z důvodu vazby apod. Pokud tyto nepříznivé podmínky pominou, soud může zvážit jejich žádost o navrácení dítěte do původní rodiny. Proto pěstouni na přechodnou dobu musí vytvořit dítěti láskyplný domov, protože nezřídka dítě zažilo v původní rodině různá traumata. Je nutné připravit pro dítě, byť náhradní, ale domov plný lásky a bezpečí. Je prokázáno, že právě první chvíle života dítěte se podílejí na jeho dalším duševním vývoji.
Pěstouni, aby byli zařazeni do registru, musí prokázat komunikativní dovednosti, umět se postarat s láskou a odpovědností o svěřené dítě bez ohledu na to, že sami mají své vlastní děti, které by neměli upřednostňovat. Na druhou stranu se ale vyžaduje i pochopení situace jejich vlastními dětmi. Jak pěstoun, tak i vlastní děti procházejí psychologickými testy, je prokazován jejich zdravotní stav. Musí být vyloučeny závislosti jako například drogy, alkohol a další anebo i psychické poruchy.