Když se mladý člověk konečně dostane na nějaký ten vyšší typ školy, než je škola základní, nejednou ho čeká i dost zásadní změna spočívající v tom, že se musí učit i něčemu, čemu se dosud příliš nenaučil. Jistě, novému učivu a nejednou i zcela novým předmětům, což ale nyní nemám na mysli.
Pokud takový člověk kvůli škole přesídlí z náruče maminky a tatínka někam na internát nebo vysokoškolskou kolej, musí se nejednou učit i dosud nepříliš poznanému reálnému životu. Ne že by se stal rázem dospělým a tudíž zcela na sebe odkázaným, ale přece jenom za sebe náhle musí převzít větší díl zodpovědnosti.
Třeba za to, aby neumřel hlady. Což je sice poněkud nadnesené, protože našim studentům takový konec zpravidla nehrozí – nejde-li o nějaké extrémní anorektiky – ale je na tom přece jenom kus pravdy.
Protože nechce-li mít takový student hlad, musí se náhle do jisté míry postarat o to, aby měl ve své studentské ubytovně co jíst. Tedy musí si chodit jídlo nakupovat, neboť zdaleka ne všude to má ‚s plnou penzí‘.
A je pravdou, že jsou zejména v počátku nového života .
Protože zásoby jídla vytvářené rodiči jsou najednou přinejmenším zčásti ty tam. Zůstaly kdesi doma, zatímco na studentské ubytovně vesměs scházejí. A tak je třeba začít si jídlo nakupovat samostatně.
Což vede v prvním okamžiku zejména k ‚překvapivému‘ zjištění, jak jsou ty potraviny nejednou drahé. Což je pro študého chudenta, totiž chudého študenta, často problém. Protože musí nějak vyjít s penězi, jichž se mu nejednou příliš nedostává.
A tak se nakonec nakoupí jenom to nejlevnější. Něco, co zasytí, ale nenadchne. A člověk je rád, že má vlastně aspoň to, že aspoň na to mu finance stačily.
Jak jenom by se někdo takový v tu chvíli dost možná i více než rád vrátil zpátky v čase! Nebo jak rád by se vrátil aspoň domů, kde měl všechno, aniž by se musel o cokoliv kolem tohoto starat! Co by jenom dal za to, kdyby nebyl jako nyní odkázán už jen sám na sebe, respektive na to, co mu rodiče přibalí ve chvíli, kdy k nim zajede na víkend!
Ovšem to už dost dobře nejde. Už si musí zvyknout. A zpravidla si dříve či později zvykne.
Což je dobře. Protože by bylo smutné, kdyby dotyčný visel rodičům na krku až do jejich smrti a pak coby zcela nesoběstačný ‚někde pošel hlady‘.